Aymara pruhovaný

Informace o chovu

Chov Ludmili Sluníčkové

Jak jsem začínala

V tomto článku Vám paní Ludmila popíše jak začínala s chovem aymar.Děkuji ji za napsaný článek.A doufám, že tento článek není poslední.

Doma se nám za doby dětství mých dětí vystřídalo mnoho zvířátek,ale mým koníčkem byli a budou ptáci.Začínala jsem jako každý s andulkami.Přibyla drobotina(chůvičky a zebřičky).Vše se mi dařilo množit..Nikdy jsem se namohla nasytit pohledu na nové přírůstky,mnohokrát jsem zažívala smutný pohled na to,když si je nový majitel odnášel.

 

Dříve nebyl příliš velký rozsah informací,ale nová doba přinesla i něco málo kladného.Prodejny se začali plnit novými druhy ptáků,koupě  od chovatelů se stávala stále více dostupnou..To mě vlastně přivedlo i na nápad chovat něco jiného.Ptala jsem se chovatelů,četla knihy….Nikdy mě nelákali velcí papoušci .Neměla jsem představu o tom,který druh bude pro mě ten nejlepší.Mé požadavky byly zdánlivě jednoduché – pořídit si ptáčka hodného,milého,vhodného do panelákového bytu,prostě nehlučného ptačího kamaráda.To vše splnoval jeden druh.Nabízeli mi agapornise (toho chovám také).Pokud tedy někoho napadne,že to je druh právě pro něj,nesmí mít v podmínkách nehlučného.Jeho hlas má dost decibelů a občas přivádí k zoufalství .Několik chovatelů doporučovalo kakarika červenočelého(i ty úspěšně odchovávám) a mohu z celého srdce doporučit.K nim je ale dobré si pořídit uklízecí četu.Jsou to neskuteční bordeláři.   

 

Jelikož je nejlépe se o všem přesvědčit sám,dala jsem na radu a odpověděla na inzerát.Chovatel kousek za Prahou prodává mladé AYMARY PRUHOVANÉ.S očekáváním a se základními informacemi jsem si šla pro svůj první pár aymarek.Chovatelka mi poskytla dost informací,uvedla do místnosti kde měla plno malých  klecí s odchovy i bez nich.V duchu jsem si říkala,že se chudáčci asi moc neprolétnou,ale hlavně jsem se snažila nezapomenout zeptat se na vše co by mi pomohlo.Koutkem oka a srdcem jsem vybírala ,,ty své,,Dodnes nevím jak,ale majitelka poznala pohlaví.(Mě se to s jistotou nedaří)Aby byla jistota nepříbuzného páru,vybírali jsme ze dvou hnízd.A to přišla pěkná sprcha.V obou byly pouze samičky.Tak trochu zklamaná jsem si nesla domu zelenou samičku.Venku bylo nesnesitelné horko a tak se myslím i ona těšila do připravené klece.A to byla má první chyba.Poučená z chovu andulek jsem vybavila velkou klec(původně jsem počítala s párem) zrcátkem,hračkami a bidýlky.Marně jsem čekala,že bude nadšená.Nejdříve jsem si myslela,že jí je jen smutno po sourozencích.Hraček si nevšimla,zrcátko jako by ani nebylo,houpačka sloužila jen jako bidýlko.-----Dnes již vím,že ani zdaleka netouží po velké kleci,protože si najde jedno místečko a tam celé hodiny sedí.Nepotřebuje ani možnost velkého prolétnutí.Tedy já jí ho nabízela,ale jí stačí oblétnout malý okruh a vleze si zpět.----Aymarka si vylezla na bidýlko a moc štastně nevypadala.Druhý den jsem šla na větvičky pro kakariky a dostala nápad.Nic světobornýho,kouknout se dnes na články bylo by mi to hned jasné.Rádi šplhají---místo bidýlek jí bude lépe na větvi.Naaranžovala jsem jí do klece rozvětvenou větev a hned byla Ayminka  o poznání spokojenější.Chybělo jí tedy jediné-společnost.Na tu si musela pár dní počkat.Bylo o moc příjemnější pozorovat pár.Nikdy se od sebe nehnuli.Seděli si spokojeně na větvičce,občas slezli pro něco k snědku.A já věděla,že mám co jsem chtěla.Milé,hodné,krásné ptáčky,kterým zůstanu věrná.

 

Jak se říká-s jídlem roste chut.V té době jsem přišla o svou andulku,kterou jsem měla mnoho let a chtěla jsem ochočeného ptáčka domu.Mohla jsem si odebrat z chovu (mám je venku ve voliéře) kakariku nebo andulku,ale jak jsem psala,v té době jsem byla plná chovu aymarek.Jedna paní prodávala mládě.Neznala pohlaví,ale o to mi nešlo.Celá štastná jsem si pro aymarku jela.A tak jsem se přesvědčila,že vyjímka potvrzuje pravidlo.Já jí pojmenovala Zlatíčko.Ale zdaleka se tak nechovala.U mého páru nebyl problém cokoli dělat v kleci.Nikdy neútočili a vždy jen se zájmem pozorovali dění kolem sebe.Jí přítomnost kohokoli živého silně znepokojovala.Určitě to nebyla její chyba.dávala jsem jí dost času a trpělivosti,ale snaha byla marná.Měla jsem několik možností-dát jí pryč, rozdělit pár a dát jí tak šanci uspět v odchovu mladých jako otec či matka .To jsem zavrhla hned.Musela jsem na to obklikou.Nejdříve jsem se přesvědčila o pravidlu,že ,,třetí,, nebude nikdy dělat dobrotu.Dala jsem všechny tři do nové klece.Za pokus to stálo.Trval pouze pár vteřin než se nová samička rozhodla ostře ukázat,kdo je v kleci přebytečný.Útočila na oba. Vzala jsem milou(jak se později ukázalo )samičku ke zkušenému chovateli a od něj jsem si nesla navíc krásného samečka.Doma jsem pokračovala v pokusech.Dala jsem nový pár ke starému.Neúspěšně.Samička se ukázala jako zásadová bojovnice.Nevadí ,řekla jsem si.Nový pár putoval do nové klece.I tam byla samička jako jedináček.Zle útočila i na nového samečka.Když jsem je rozdělila,hlasitě ho volala.Dala jsem je tedy vedle sebe do klecí,aby se viděli.Volala ho,pokud se ale přiblížil,následoval vždy ostrý útok.Zbýval poslední pokus.Dám ji výměnou známému chovateli do voliéry a tam se ukáže jestli i tam bude taková hrdinka.A vyšlo to!!!.V houfu několika druhů (aymarek tam měl několik párů)ptáků Zlatíčko rázem úplně zapomněla na svou bojovnost.

 

Tento článek bych tedy mohla ukončit přímo pohádkově.Samečkovi jsem koupilal novou samičku.Hned jí přijal a spokojeně si dodnes sedí na větvičce.Učí mě poznávat vše o těchto krásných ptáčcích a dovolují mi dělat jim společnost.

 

LUDMILA SLUNÍČKOVÁ

Žádné komentáře