Aymara pruhovaný

Informace o chovu

Chov Ludmili Sluníčkové

Chybami se člověk učí

Paní Sluníčková: Tento článek není přímo o aymarkách.Je o lidské nepozornosti,proto jsem se rozhodla ho napsat.Všem čtenářům se proto omlouvám.Věřím,že chovatelství je stejná vášeň bez ohledu,který druh chováme.

Já(správce):Tento článek sice není o aymarkách, ale přesto ho na web dám, protože podobný případ se může i u aymar.Snad to nikomu nebude vadit.

Před pár dny jsem jela na dlouho plánovaný prázdninový pobyt na horách.V tomto období se mí ptáci musí obejít bez mé péče.Ani jeden z mých třech synů nezdědil mou

Vášeň pro chov  ptáků.Nicméně v období,kdy jejich peněženka zeje prázdnotou nebo když jejich čtyřkoloví nebo dvoukoloví miláčci odmítají jezdit na výpary z prázdné nádrže je i matka dobrá.Postarat se mi o ptáky je pro ně časově nejméně náročná činnost,kterou zalepí případné výčitky svědomí.

 

 

         Po návratu domů jsem našla všechny ptačí obyvatele v pořádku.Nevím zda to bylo ale tím,že jsem důkladně zalila kytky nebo málo vyčištěnou klecí,ale u stropu si hovělo hejno malých mušek.Byt sice vypadal jako po výbuchu bomby plný hromádek prádla a věcí,kterým bych mohla dát názvy-vyprat,vyžehlit,uložit…,ale bylo třeba se zbavit i těch mušek.Proto jsem se vydala do OBI,abych koupila novou hlínu.Koupit nějaký postřik proti mouchám jsem se vzhledem k přítomnosti klecí bála.Věřila jsem,že obyčejná mucholapka udělá stejnou službu.Prodrala jsem se horou prádla,přesadila kytky a zbývalo pouze vyčistit klece.Aymarky  vědí,že úklid klece je spojený s něčím dobrým za odměnu,proto klidně sedí a vyčkávají,ale Bourci,ty mám krátce.Pro jistotu jsem tedy čistila klece v chodbě.V kuchyni již visely mucholapky.Zhasla jsem tam světlo.Téměř na začátku manipulace s klecí mi ale oba Bourci ulétli.Spokojeně létali po chodbě.Bylo mi jasné,že do kuchyně-do tmy –nepoletí a tak jsem si hleděla svého.Z omylu mě vyvedl tlumený zvuk z padlé mucholapky a nešťastný nářek samečka.Pomalu,pírko po pírku jsem se snažila vysvobodit ho ze spárů mucholapky.Zbývalo již jen málo peříček,když se bourek  vysvobodil sám a rovnou vlétl do druhé mucholapky.A zase stejný nářek,stejná práce.Nejraději bych se ani neviděla.Jak jsem mohla udělat takovou chybu.A zase téměř u konce mého počínání mi zase ulétl a rovnou…..První co mě napadlo,že ty mucholapky jsou čtyři.(pokud si někdo méně slabé nátury řekne,že číst příběh s jasným koncem nemusí,mílí se).Jen jsem  viděla bourka jak letí přímo ke třetí mucholapce.To již bylo na mě moc.Stále ještě ve tmě kuchyně jsem jen zoufale koukala jak se bravurně vyhnul nebezpečí a zamířil si to ke světlu-do chodby.Mohla bych si oddychnout,kdyby se právě v té chvíli neotevřely dveře a v nich stál můj přítel.Na chvilku se zastavil.Zíral na zoufalou fůrii.A já byla na pokraji zoufalství.Té chvilky využil Bourek a zmizel na chodbě paneláku.(máme osmi patrový dům).Osud tomu ale chtěl,že zhaslo světlo na chodbě domu.Bourek si snad rázem spojil tmu a škubání peříček.Druhým nádherným obloukem prolétl kolem nás a rovnou do obýváku.Tam poprvé sám vletěl rovnou do uklizené klece.V misce na něj čekaly dobroty.Sedla jsem si k nim.Jak jen mám vysvětlit mému milému samečkovi,že to nebyl úmysl.Omlouvala jsem se mu.Tvářil se jako že mu nevadí,že vypadá jako kuře před svou poslední cestou na pekáč.Spokojeně si zobal dobroty.Snad mi tím chtěl říci,že na celou tu trampotu raději zapomněl.Odběhla jsem  do lednice,abych mu přilepšila.Cestou jsem strhla zbylé mucholapky a přítelovi jsem dala pořádnou pusu.

Žádné komentáře