Aymara pruhovaný

Informace o chovu

Chov Eriky Sochové-Friedrischkové

Aymara pruhovaný

Ptáčkové mi učarovali už jako malé. Začala jsem chovat holuby,ale časem jsme z holubníku udělali voliéru a já v 10 letech měla doma takovou malou zoo a děti ze školy k nám chodily na exkurze. Chovala jsem jen andulky a nějaké zebřičky. Potom jsem odešla docela daleko na školu a chov jsem musela zrušit. Předloni jsem se vrátila z ročního pobytu ve Francii jako aupair a ještě před odjezdem jsem si přes internet domluvila koupi několika aymar v Praze a Brně. Byla jsem rozhodnuta, že začnu s chovem znova. Školu už jsem měla hotovou, z VŠ jsem odešla a měla jsem se vdávat, takže nejlepší předpoklady pro to abych začala s chovem znova.  Takže domů jsem si vezla asi 10 papoušků. Další týden jsme si jeli do Ostravy pro další aymary a několik agapornisů a andulek. Voliéry jsem měla ještě z dřívějška, ale plánovali jsme na jaře stavbu dalších voliér. Na jaře jsme jednu postavili, ale na podzim jednu zbořili a nyní šetříme na další stavbu letní voliéry. Na podzim jsme také stavěli nové zimní voliéry.

 

Aymary mi učarovaly již jako malé. Znala jsem je z knížek a už jako malá jsem po nich toužila. Líbila se mi jejich povaha. Takže jsem si tak trochu splnila svůj dětský sen.

 

Musím, ale říct, že nebýt manžela tak si určitě nemůžu dovolit chovat tolik papoušků. Momentálně jich má přes 60. Píšu to, protože když jsem se vracela z Francie, tak jsem si myslela, že najdu práci docela snadno, ale nenašla jsem zatím nic vhodného. Takže manžel živí mě, papoušky a dva psy a nikdy nám to nevyčetl. Chodím aspoň na brigády, ale peníze nejdou na domácnost, ale na stavbu nové letní voliéry.

 

Taky jsme ještě oba začali chodit na VŠ, s čím jsme také nepočítali, ale zatím všechno stíháme. Někdy je to sice o nervy a o zdraví, ale když člověk něco chce tak pro to udělá všechno. Mám štěstí, že manžela začalo také bavit chovat papoušky, našel v tom i svůj koníček. On sám je rybář a svůj koníček zanedbává jen aby ten můj zveleboval. Zhruba za dva roky plánujeme rodinu, ale papoušci s námi zůstanou i tak, nedokázali bychom je dát pryč, jsou jako naše děti. Rodiče sice někdy brblají, že nemyslíme více na rodinu, protože před dítětem je třeba udělat ještě několik úprav v bytě, ale na ty budeme šetřit až po stavbě další voliéry.

 

Tak takový je náš společný život s papoušky.

 

Erika Sochová

Poslední komentáře
11.01.2010 14:49:45: dobry den prosim o kontakt na paní Eriku Sochorovou Friedrischkové